paddock paradise

 

 

(již brzy v češtině!!!)

  V roce 2007 vyšla kniha Paddock Paradise: A guide to natural horse boarding od Jamie Jacksona. On tuto knihu popisuje jako  "Klíč jak mít fyzicky a psychicky zdravější koně". Já k tomu přidávám svůj komentář: "Paddock paradise změní životní styl Vám i vašim koním :)"

   Ve své podstatě je to "fylozofie chovu koní", kdy se chovatelé snaží svým koním poskytnout co nejpodobnější životní podmínky, které jsou jim dané přírodou milióny let. Upozorňuje na nedostatky v tradičním chovu, které mají negativní vliv na celkové zdraví koní. Ačkoliv se medicína a farmaceutika neustále vyvýjí, kolikrát až zůstává rozum stát, co dnes ti doktoři dovedou! Přesto zdraví upadá, rozvíjí se civilizační choroby, celková "nemocnost" stoupá.  Zdraví se neposuzuje podle zdravých jedinců, ale podle těch více nemocných ("ten je na tom hůř, takže my jsme na tom vlastně dobře"). Kůň (a koneckonců každá živá bytost) je obrazem místa ve kterém žije, co dýchá, čím se živý, co má kolem sebe za společnost a jaký má pohyb.... Vytvořit vhodnější a zdravější životní prostředí je mnohem snažší než si možná myslíte. Stačí jen chtít a pochopit základní principy koňského chování a jeho potřeb.

stádo

   Stádový instinkt koně je velmi silný, znamená pro něj pocit bezpečí a šanci na přežití. Koně potřebují být spolu ve fyzickém kontaktu, dotýkat se, hrát si, upevňovat stádovou hiearchii (ikdyž to může být pro slabší lidské povahy drsná podívaná).  Oddělení od svých druhů je pro něj stresující. Pro každého koně. Pokud se nějaký kůň chová a projevuje ke svým druhům nespolečensky, bude to pravděpodobně tím, že nedostal šanci stát se koněm. Pokud by koně byli skutečně asociálové, proč by se potom, při možnosti volby ve volné přírodě, seskupovali do stád? Člověk nedokáže naučit koně "být koněm" a "jejich řeč těla", to se musí naučit ve stádě od svých druhů. Stádo vede ke správné socializaci koně. Teprve s vyrovnaným a šťastným koněm může navazovat kontakt člověk.

 

 

životní prostor

  V reálném světě domestikovaných koní není jejich životní prostor podle jejich potřeb neboť málokdo z nás má k dispozici 10 a více hektarů variabilního pozemku, kde by se koně mohli potulovat. Kůň je uzpůsoben k celodennímu pohybu - kromě odpočinku a spánku, a pokud mu toto není umožněno, je narušena tělesná cirkulace. Možnost volného pohybu je nezbytná k silným zdravým  svalům, kloubům, kopytům, šlachám a pro správnou  střevní činnost(minimalizace rizika koliky). 

   Možnost volby volného pohybu je základem pro vyrovnaného, klidného koně. Někdo může namítnout, že kůň v tropických vedrech stejně stráví půl dne v přístřešku, tak jaký je rozdíl, když ho na ten stejný čas zavřeme do boxu? Kůň velmi dobře vnímá tento rozdíl - být zavřený nebo si sám zvolit dlouhý odpočinek ve stáji! Vzpomínám na jednu zimu před pár lety, kdy se mrazy šplhaly k mínus 30ti stupňům a fujavice, že nebylo vidět na krok. Koně jsme měly ustájené volně, ale já ve strachu, že ty chuděrky určitě zmrznou, nahnala jsem je do stáje a na noc zavřela. Ráno jsem se prohrabala ke vchodu a pracně odházela dveře. Vykouklo na mě velmi naštvané stvoření a nechybělo málo a naše malá kobylka mě málem nosila v zubech po výběhu. Trvalo pár dní, než mi to odpustili a přestali podezírat, že je zase někam nacpu. Z toho jsem se ponaučila a od té doby jim "do toho nekecám ani kdyby trakaře padaly".

   Dobrou zprávou je, že k vytvoření ucházejících podmínek nám stačí i menší pozemnkový majetek, ale zapomeňte na zaběhlý stereotip zelených, naprosto rovných obdélníkových výběhů. Nebojte se nerovných a "nebezpečných" terénů - kopce, kameny, potoky, padlé stromy, keře, les... Dovolte a umožněne koni být psychicky a fyzicky aktivní! Náročnější prostředí je snado vytvořitelné - např. padlé stromy, větve a kameny se dají získat zdrama (pozor na chemické ošetření dřevin!). V náročnějším prostředí se kůň učí jak používat své tělo, držet rovnováhu, klást nohy mezi překážky. Toto učení je podstatné pro naše požadavky v ježdění. Jak můžeme po koni chtít, aby nás nesl přes hory a doly, když ani sám nedokáže sejít kopeček???

 

 

pohyb a motivace

 

   Pohyb je základem celého světa, bez pohybu by nebyl život a vymyšlení dobré motivace k pohybu našich koní je nezbytné pro jejich psychické a fyzické zdraví. Tak třeba zimní období: kolik chovatelů, v dobré víře, doveze koním do výběhu celý balík sena? Koně pak stojí celý den okolo a tlačí a tlačí, a co se do nich už opravdu nevejde, zašlapou a pokálejí. Tohle není ideální obraz pastevního chovu. My potřebujeme mít koně ve neustále v pohybu a to i v zimě! Není to nic neřešitelného a nemožného - roznášení(rozvážení) kupek sena po celém dostupném prostoru, napajedla, přístřešek, lizy - to vše rozmístit do nejvzdálenějších koutů. Důvod, proč to nejde, si dokáže najít každý, představa vláčení sena není růžová, ale věřte, že upevní zdraví i Vám. Co může být lepšího, než každodenní kilometrový pochod se zátěží, v tropech, děštích, blátu, metru sněhu za doprovodu vašich koní? :-) Pravda, někdy je těžké se přesvědčit, ale děláte to pro své koně, pro jejich mentální a fyzické zdraví  a brzy vám to přijde jako samozřejmost. Navíc i pro vás, každá minuta strávená pohybem na čerstvém vzduchu zajistí lepší fyzickou zdatnost a zdraví. Zkuste to a poznáte ten rozdíl!

 

 

 

 

   Poslední dobou se také rozmáhají různé "zpomalovače krmení". Určitě je to o kousek lepší než seno volně ložené v neomezeném množství, ale pořád jsme v mínusu, protože pohyb se rovná nule...

 

strava

 

   Velká část domácích koní je krmena proti jejich přirozenosti v důsledku zažitých tradic a mýtů. Kůň je po tisíce let uzpůsoben ke krmení v malých dávkách po celý den - ve volné přírodě se pase téměř 20 hodin denně, ale(!)  při tom nachodí kolem 15km a spásá velmi chudé druhy traviny. Naše pastviny s tím nemůžeme srovnávat!!! Možná špatná zpráva pro majitele, ale u spousty koní je nutné pro uchování jejich zdraví krmit senem i v pastevní sezóně. Ale aby to nebylo tak jednoduché, i seno musíme vybírat pečlivě. Pro koně jsou vhodné starší sena - vy smyslu později sklizená, né uskladněná 5let, nejlépe po odkvětu traviny. Pozor na chemicky ošetřené louky a na přítomnost bílého jetele. Nebojte se kopřiv a různých "klacků".

Ustulina v roce 2000 při neomezené pastvě a v roce 2010. Najďete rozdíl :)

 

Krmivářský průmysl a zažité tradice nás tlačí do zkrmování jádra a různých míchaných směsí po kilech, přestože nejnovější výzkum dokazuje, že tato praxe má šokdlivé účinky(žaludeční vředy, koliky, vysoká hladina inzulínu, psychické poruchy...)  a málokterá krmiva jsou vyráběna pro potřeby koně. Vybírejte proto pečlivě, co svému koni dáte a v jakém množství. Poraďte se s krmiváři a úplně nejlepší je naučit se počítat krmné dávky a vše si osobně přepočítat. Nadbytečné látky a různé chemické konzervanty přetěžují čistící orgány(játra, ledviny) a s tím souvisí vznik alergií, kožních problémů, bolesti kloubů, reprodukční problémy, artrózy apod.

Koně vždy krmte v pozici s hlavou u země. Jeho tělo je na to uzpůsobeno, jen tak může správně žvýkat, slinit a obrušovat zuby. Krmení na zvýšeném podkladu(žlaby, krmítka) dostává jeho dolní čelist do nepřirozené polohy a způsobuje nerovnoměrné obroušení zubů, navíc je narušeno slinění, kůň poliká nedostatečně zpracovanou stravu a to je i jedna z možných příčin dýchacích potíží.

Pestrost krmiva - koně velmi rádi okusují větve a listí, dejte jim je k dispozici (bříza, jíva, jeřabina, vrba, smrk...).

  

 

roční období a srst

 

   Opět platí, že to co mi lidé považujeme za komfort, nemusí být nutně komfortní pro koně. V létě jsou někteří koně v klimatizovaných stodolách, v zimě se dekují a vytápí se stáje a tím se zcela narušuje jejich obranyschopnost. Dekování koní naznačuje neporozumění koňské zimní srsti a jeho termoregulaci, kdy hlava, krk, nohy a břicho zůstává nekryté.  Ve skutečnosti je nejlepší ochrana před jakoukoliv nepřízní počasí koňská srst.

track systém

 Geniální nápad J. Jacksona - jak zajitit celodenní pohyb s minimalizací pastvy. Koně ve volné přírodě mají své stezky a cestičky, po kterých se pravidelně pohybují - cesta k vodě, k závětří, k "válecím místům" prostě ke všemu, co potřebují. Nikde v přírodě nemají vše u sebe, za vším si musí dojít, překonat nějaké překážky.  V praxi to znamená ohraničit koňský prostor ještě dalším, vnitřním plotem a vytvořit tak cesty (šíře se odvíjí podle velikosti stáda), které porůznu vysypeme kamením, pískem, vytvoříme překážky a hlavně eliminujeme travní porost. Na těchto cestách vytvoříme různá stanoviště kdekoliv po celém prostoru - napajedlo, přístřešek, válecí místa, drbátka, a hlavně po celé délce rozmístíme kupky sena. Nejvíce koním vyhovují vzájemně propojené cesty, ve "slepých uličkách" se intuitivně necítí dobře - nemají dostatečnou možnost uniknout predátorům.

 

 

 

 

 Další fotky z našeho budování paddocku pro inspiraci zde.