(ne)bezpečná pastva

 

   Ze všech stran se tlačí na majitele koní: " Chovejte koně přirozeně! Není nic lepšího, než zelené pastviny!" Ano, představa krásná, ale pro některé typy koní znamená neomezená pastva přímou cestu k bolestem, chromosti a v nejhorších (a bohužel nikterak vyjímečných) případech koňské nebe. Je to neuvěřitelné, jak může  "přirozená strava" koním škodit? Ono pár hektarový výběh, navíc většinou pečlivě vybraný, hnojený a různě upravovaný, kde kůň uspokojí své potravinové potřeby během pár hodin bez jakékoliv fyzické námahy má daleko k "přirozenosti".  Kůň ve volnosti netráví 24 hodin denně pasením na jedné zelené louce. Během celého dne se toulá, hledá různé byliny, kořínky, větvičky, utíká před predátory. Denně nachodí desítky kilometrů v náročném terénu, kde trs zelené trávy musí pečlivě hledat.

             

                                 Koňský ráj??? Tato kobylka se každoročně schvacuje a několik týdnů v roce není schopna ujít ani pár metrů...

Proč je tedy obyčejná pastva nebezpečná? Zelené rostliny provádějí fotosyntézu, jejímž výsledkem není jen kyslík, ale také cukry:

fotosyntéza:

CO2 + voda + světelná energie = O2 + cukr

cukr = stolní cukr(sacharóza), ovocný cukr(fruktóza), dřevný cukr(xylóza), alkoholový cukr, glukóza

   Tyto cukry rostlina potřebuje a používá k dýchání, růstu a tvorbu semene. Rychlost fotosyntézy a tím tvorba cukrů je závislá na světlu, vodě, CO2 a teplotě. Čím lepší podmínky pro fotosyntézu, tím rostlina vyrobí více cukrů. A zpracování cukru je opět závislé na několika podmínkách, nejvíce na teplotě. Jestliže výroba cukru převyšuje spotřebu, rostlina sváže tyto jednoduché cukry dohromady a uloží si je jako škrob nebo fruktany - to jsou non-strukturální uhlohydráty(NSC) a jsou protichůdné k celulóze a hemicelulóze - strukturálním uhlohydrátům, tedy vlákniny.

 

faktory ovlivňující obsah fruktanů v trávě:

druh trávy - obhospodařované louky a pastviny mají záměrně velké množství rostlin s vysokým výživným potenciálem (např.: bojínek luční, srha laločnatá, sveřep, pýr klasnatý, jílek, kostřava) - pro vysokou dojivost  skotu a pro růst zvířat určených k porážce, ale náš kůň není dojná kráva - neumí a nemůže vysoké hodnoty cukrů využít.

vhodné traviny s nízkým NSC: rákos, psárka, ovsík, bojínek, trojzubec psineček, chrastavec, chrastice, skřípinec, ostřice, puškvorec, orobinec, psineček, odemka, zblochan, pampeliška, svízel, kopretina, šalvěj, jitrocel, kmín, štírovník, zvonek, kakous, mrkvous, troskut, prerijní traviny

teplota - Při teplotách pod 5 stupňů Celsia přestává rostlina využívat uložený cukr. Proto je velmi rizikový slunečný podzim!

dostupnost vody - období sucha vede ke zvýšení cukrů - k využití uložených cukrů potřebuje i vodu, když není, cukr zůstává.

svítivost - zamračené počasí, mlhy = nižší hodnota cukrů, protože probíhá málo fotosyntézy.

denní doba - za příznivých podmínek pro dýchání a růst rostlinky se spotřebovávají uložené cukry nejvíce přes noc, proto je nejnižší hodnota cukrů v pastvě je mezi 3.-10. hodinou ranní. Největší množství cukrů v rostlině je v pozdním odpoledni až do západu slunce.

délka dne  a sní spojená svítivost - delší den - delší sluneční aktivita - víc cukrů.

fáze růstu rostliny - nejvyšší hodnota cukrů při prvním růstu(na jaře) až do květu.

mráz - při marzivém počasí může probíhat fotosyntéza, ale rostlina  není schopna vznikající cukry využít a ukládá je.

nedostatek živin - pokud rostlince chybí např. nějaký minerál, opět nemůže růst a cukry se hromadí.

nedostatek vody - to samé platí u vody...

faktory ovlivňující hodnotu NSC v seně:

druh trávy

intenzivní sluneční světlo během sušení - po sečení může ještě nastat fotosyntéza a cukry se ukládají.

sečení odpoledne - nejvyšší hodnota cukrů.

rychleschnoucí seno - rychle zastavené dýchání - udržení vyšší hodnoty cukrů

stádium růstu květiny - seč nejllépe po odkvětu - nižší hodnota cukrů

 

Dlouhodobým (1-2roky) uskladněním sena se hodnota NCS nesnižuje. Stářím se ztrácí pouze vitamín A a E.  Ztráta sacharidů nastane v případě zamořením sena plísní, které jsou pro koně velmi nebezpečné. (Funded by a grant from the Animal Health Foundation,Copyright 2008, Rocky Mtn Research & Consulting, Inc.) 

Takže jaké seno? Určitě z pozdější sklizně, déle sušené, mnohodruhové...

  

 

 

Rady a možnosti:

 - Fruktany jsou rozpustné ve vodě, je tedy možné snížit obsah cukrů(až 30%) v seně namočením - hodinu ve studené vodě, půl hodiny v teplé.

 

 - Čas strávený na pastvině můžeme prodloužit nasazením pastevního náhubku, u kterého individuálně upravíme volný prostor podle stavu porostu. Patevní náhubek není nikterak nehumánní jak si mnozí myslí. Pouze umírňuje koně v pasení a diskomfort spojený s nošením náhubku je nesrovnatelný s bolestí a problémem schvácených kopyt.

UFO???

  

 - Dalším řešením je vytvoření "nežracího" výběhu, kam ohrožené koně umístíme na převážnou část dne a kde budou mít k dispozici slámu a seno.  Majitelé se často brání "zničit pastvu" a to se kolikrát  stane i přes dobrý úmysl - výsledkem je bahnitý výběh s balíkem sena uprostřed, kde koně postávají v hnoji. Vytvoření výběhu s motivací pohybu s minimalizací travin není maličkost jak pracovní, někdy i finanční, ale výsledekem je zdravý a spokojený kůň. A o to nám přeci jde, ne? 

- Zatím nejideálnější způsob chovu pro ohrožené a laminitidní koně je vytvoření tzv. paddock paradise, více zde

 

 


  

 - V případě krmení senem ho rozneste  po celém výběhu na malé hromádky - motivujeme tím koně k pohybu, neustále se přesouvají od hromádky k hromádce a baví je to. Ztráty jsou  podle mého pozorování nulové narozdíl od krmení "rovnou z balíku" - vytahávání a zašlapávání.

 

  - nebo vytvořte zpomalovač krmení, ale velkou nevýhodou je nulový pohyb koně :(

  -Tady jsou další možnosti, jak zpomalit krmení.

  - Některá plemena jsou pastvou (a s ní spojenou metabolickou laminitidou) ohroženi více než jiná. Největší pozor si musíme dávat u poníků, fjordů, huculů, haflingů, , fjordů, oslů a jim podobným "prakoním", v angličtině zvaní easy keeper Tito koně se vyvýjeli ve velmi drsných životních podmínkách, za nuznou potravou putovali i desítky kilometrů denně - a přežili! Když tyto koně umístíme do výběhu, kde své výživové potřeby dokážou uspokojit během pár hodin aniž by museli udělat víc jak pár krůčků, zaděláváme si(a hlavně jim!) na veliký problém.

 

 

 

 

  

Nejlepší web o pastvě zde.